Obyvatelé Tokia si nemyslí, že mají dobré chování, přitom se od nich máme co učit

Návštěva Japonska a Tokia je velmi krásným zážitkem. Uchvátí vás nejenom nádherné chrámy a všudypřítomná meditativní nálada.


Důležité je i uctivé chování lidí. Jsou velmi zdvořilí, i když si spousta starších Japonců myslí opak.

Jedna z věcí, kde Asie jasně vede na celosvětovém žebříčku, jsou špičkové služby. Úplně nejlepší služby na nejvyšší úrovni jsou v Japonsku. 

Tradiční japonská úslužnost

Co vás na japonských službách tak udivuje? Jsou to zdvořilí řidiči taxi sedící v jejich naleštěných vozech s čistě bílou záclonkou na zadním okénku nebo vzorně zabalené balíčky ovoce i v tom nejzastrčenějším obchodě. Je to kolotoč malých zdvořilých úklonek, které dostanou hosté na uvítanou kdykoli vstoupí do jejich hotelu. Pro nás turisty ze západu, je celé Japonsko i Tokio, pravděpodobně tím nejzdvořilejším místem na světě.

Mohlo by vás asi překvapit, že obyvatelé Tokia si myslí, že stále nejsou dostatečně zdvořilí. Mají totiž strach, že se stanou agresivními obyvateli velkoměsta jako třeba Newyorčané. 

Pokud jste někdy Japonsko viděli, třeba jen v televizi, není pochyb, že po tomto tvrzení si klepete na čelo. Jak je to možné?

Nesobecká pohostinnost

V Japonsku totiž existuje koncept „omotenaši“, který by se dal volně přeložit jako nesobecká pohostinnost. Je to základní kámen japonské kultury. Pro hostitele je privilegium hosty přivítat a zajistit vše, aby jim snesl doslova modré z nebe. To platí pro všechny aspekty života, takže i v obchodech, restauracích, ale i v pomáhání cizím lidem na ulici. 

Vzhledem k tomu, že v celé aglomeraci Tokio žije 13 milionů lidí je smysl pro pořádek a zájem o ostatní lidi, který si obyvatelé dokázali udržet obdivuhodný. Tedy pro Evropany. Místní starší obyvatelé to vidí černě. 

Tokijští starousedlíci vidí zhoršení

Přestože jsou tokijští mladí lidé velmi ochotní pomoct, přesto tak nedělají, protože jsou zabraní do svých mobilních telefonů a nekoukají se po svém okolí. 

Lidé, kteří křižují silnici na světoznámém přechodu ve čtvrti Šibuja se neomluví, pokud druhému člověku zkříží cestu. A to samé ve vlacích, když lidé nastupují a vystupují, nehledí na ostatní. 

Někteří lidé po sobě zanechávají odpadky, například po koncertu a jiných veřejných akcích se předpokládá, že si lidé po sobě uklidí a odpadky odnesou domů. Někteří Japonci je tam ale vyhodí na zem. V Japonsku totiž nejsou koše, předpokládá se, že vše vyhodíte a pochopitelně roztřídíte u sebe doma. 

Kouření v nekuřáckém prostoru je také velmi častý nešvar. A tetování se začíná objevovat i na obyčejných lidech, i když je ve veřejných lázních zakázáno, protože bylo pouze na tělech zločinců. 

Pro nás Evropany je výčet těchto nešvarů možná jenom něčím, co vidíme okolo sebe na ulicích. Něco, na co jsme si zvykli a žijeme s tím. V uhlazené Japonsku to ale bije do očí. 

To se odráží ve statistikách. Pouhých 24% obyvatel Tokia si myslí, že mají dobré chování. Naproti tomu cizinci si Tokia cení velmi vysoko, věří, že dobré chování má 65% obyvatel. Jak by si také mohli myslet něco jiného. Návštěva Japonska a Tokia je velmi poklidná až mírumilovná. Určitě stojí za to.

Jak vidíme Tokio my?

Po příchodu do hotelu nás uvítají poklonou, tradicí mnohem více používanou než podání ruky. Už jenom to je podle západního myšlení tento styl pozdravu mnohem zdvořilejší než pouhé podání ruky. 

Japonci nejsou jenom zdrženliví, což by se někdy dalo zaměnit za negativum, ale jsou především zdvořilí a milí. V Japonštině dokonce existuje výraz „jasaší“, což se dá přeložit jako přemýšlení o druhých. Slovo zahrnuje povinnost přinést dárek, pokud navštívíte dům někoho jiného. Toto slovo patří k vůbec nejpoužívanějším v Japonštině. 

Dojem, který v nás Japonci vzbuzují je, že jsou plaší. V japonštině se řekne „hazukašigaria“. Japonci se opravdu příliš neprojevují. Japonská zdvořilost se projevuje i v jazyce. Japonština má velmi složité zásady, jak s kým mluvit. Mohli bychom se divit, proč nás japonský přítel oslovuje i po letech stále uctivou příponou-„san“. Japonec totiž čeká na to, až se zmíníte, že je vaše přátelství tak blízké, že mezi sebou nemusíte dodržovat tituly a skládat si pocty. 

Pořádkumilovnost

Na internetu jsou videa, jak japonští turisté vyzvedávají odpadky z okolí kempů a odpočívadel, i když to není jejich nepořádek. Je to jejich velmi hluboko zakořeněný zvyk. Japonští studenti čistí své školy sami. Žádní učitelé nebo uklízečky, jen studenti. Táhnou pytle na odpadky, zametají schody a utírají chodby každý den. To by některým studentům u nás určitě prospělo. 

Většina Japonců zametá chodníky a ulice před jejich domem. Udržet komunitu v čistotě je velmi důležité pro váš celkový dojem. Japonci drží spolu a mají nadevše rádi svoji zemi a chtějí, aby byla čistá.

Celkový dojem Japonska na Evropany je neskutečně dobrý. A pokud Japonsko navštívíme, můžeme se o tom přesvědčit sami. Nezapomeňme Japoncům jejich zemi vychválit, není třeba, aby si mysleli, že jejich tradice mizí. Jsou tam stále a velmi intenzivní a možná se od nich i něco naučíme a až půjdeme po ulici a uvidíme odpadek, sebereme ho. Protože starat se o naše okolí je chvályhodná a potřebná činnost. Nebylo by špatné, kdyby měla Česká Republika pověst čisté a spořádané země, co myslíte?