Příběh o víně - Mok, který si podmanil svět

Víno, oblíbený nápoj starý jako lidstvo samo. Zkvašená hroznová šťáva nejenže chutná, ale v rozumných dávkách umí léčit.

Díky obsaženému resveratrolu prodlužuje život, přeje dobré náladě a násobí imunitu. O kladných účincích na zdraví už dávno víme, kdy a kde se ale začala psát historie vinného moku? 


Původ nejasný, chuť nezapomenutelná


Vinná réva doprovázela lidstvo od nepaměti, na bobulích si dokonce pochutnávali už i v pravěkých dobách, stejně jako na zkvašené šťávě z hroznů, byť možná nevědomky. Kolem historie lahodného moku koluje nespočet nejasností, v roce 2010 na území dnešní Arménie historici rozkryli vůbec první vinařství, pocházející z období  6000 let  př. n. l.  Název víno pravděpodobně vzniklo z gruzínského označení gvino, avšak další teorie mluví o latinském vinum. Popularita vinné révy se rozšířila do Persie, Mezopotámie, zachutnala také Egypťanům, a to kolem roku 2800 př. n. l.

Víno i po smrti

Bohaté archeologické artefakty ukryté v pyramidách překvapily vědce o důmyslném pojetí vinařství. Západní oblast Nilu se pokládala z hlediska vína za nejúrodnější. Četné záplavy Nil charakterizovaly od nepaměti, vinice proto Egypťané zakládali na vyvýšených terasách. Víno ve starém Egyptě vynikalo intenzivní sladkostí, jednalo se tedy spíše o víno dezertní. Do vína s oblibou přidávali jak fíky, tak hroznový sirup, to vše pro znásobení cukernatosti. Kvůli vysoké ceně oproti pivu byl mok z hroznů dostupný jen vlivným a bohatým.  

Vládci dynastie dokonce vinnou révu určenou výhradně pro náboženské rituály pěstovali odděleně, nepřišla tedy do styku s révou pro běžné účely. Věřilo se, že víno je darem z nebes a bylo spojováno s bohem Osirisem.  Sběr vína měly na starost výhradně ženy, košíky plné sklizně odnášeli muži, víno kvasilo v akáciových sudech a následně se stáčelo do amfor s keramickým uzávěrem. Dochovaným artefaktům nechybí dobové etikety, hieroglyfy ukrývaly název i ročník vína. Riziko poškození nádob během přepravy minimalizoval právě písek, jež byl všude zdejší. Faraony s vínem dokonce pohřbívali, aby se i po smrti mohli opájet lahodnou chutí a nic z pozemských radostí jim nechybělo.

Koření a sůl v hlavní roli 

Evropa může Řekům poděkovat za rozmach vinařství, zato Řekové za víno děkovali Dionýsovi, který byl synem Dia a smrtelnice Semelé. Alkoholický nápoj z hroznů se stal vítaným společníkem, symbolem radosti, startérem tvořivé múzy i smyslným stimulantem. Pilo se víno s přídavkem koření či bylin, ale také naředěné vodou, některé prameny uvádí, že dokonce osolenou. Zakusovalo se k němu ovoce. Vinná réva učarovala Římanům a kam v té době vkročil Říman, tam vzkvétala ve velkém. Později se víno stalo cennou komoditou a obchody šly na dračku. 

Milovníci vína u nás

S vínem si v českých zemích tykali nejen Keltové ale i Slované. Na pomezí 12. až 13. století se začaly vysazovat vinice, s touto tradicí se pojil klášter a práce mnichů daného řádu (Premonstráti, Cisterciáni). Vinařský boom zahájil až Karel IV. s příchodem 14. století, stačí si připomenout na Baladu o Karlu IV. z pera Jana Nerudy. Nejen rulandské šedé původem z Burgundska se k nám dostalo na popud krále a zůstalo dodnes. Příznivcem vína byl také císař Rudolf II., který pokračoval v zakládání rozlehlých vinic. Pustošivé nezdary nejen ve vinařství přinesla vleklá Třicetiletá válka.